OSOBLAHA; KRNOV 🇨🇿 + POLSKA! 🇵🇱
Milí čtenáři, dnešní článek není mým výtvorem /až na drobné redakční úpravy/. O to lépe se vám zajisté bude číst. Dámy a pánové, s hrdostí představuji literárně i faktograficky velmi zdařilý výtvor mého kamaráda, Daniela Paála.
PS: Tragikomické úseky jsou pro lepší přehlednost zvýrazněny.
[Daniel Paál] V sobotu 25. 4. jsem si konečně udělal větší vlakový výlet, tentokrát byl cílem severozápadní okraj Moravskoslezského kraje. S ohledem na aktuální situaci kolem (čínského) viru to byla celkem dobře vybraná destinace, protože moc lidí tam nejezdí, co si budem.
Potřetí v životě jsem si zajel trať Olomouc-Krnov (310), jež nabízí krásné výhledy na údolí Bystřice a dále na sever Nízký Jeseník i celou západoslezskou krajinu. Vrátily se mi vzpomínky na léto, protože právě do Bruntálu a Opavy jsem si dělal poslední výlet před #DiscoverEU.
V Krnově jsem se potkal s @vildahonysz z Ostravy, protože na výlet do Osoblahy jsme se domluvili společně.
Hned ve vlaku do Třemešné ve Slezsku nás čekalo smutné zjištění, protože vláček pro osoblažskou úzkokolejku (Třemešná-Osoblaha) se porouchal, a tak byla do Osoblahy zavedena náhradní autobusová doprava.
Byla to škoda, ale je třeba vzít pozitivně, že jsme takový výlet mohli vůbec uskutečnit, protože v březnu bychom si takhle daleko vyjet nemohli, když tehdy nebylo jasné, jak na tom s COVID-19 jsme.
Místo vlaku jsme se tedy krajinou kochali z autobusu, občas jsme zahlédli i úzkokolejku, na níž je hodně přejezdů. Území Osoblažského výběžku se přezdívá „Slezská Haná“, což z hlediska fyzické geografie smysl dává, ale zemský název je nesprávný, protože okolí Osoblahy je enklávou Moravy ve Slezsku.
Po necelé hodině se před námi vynořila Osoblaha a byli jsme plní očekávání, co tato (dle mapy) periferní obec nabídne, ale nastalo spíše zklamání.
Asfaltplatz 
Osoblažská radnice dříve 
Osoblažská raednice nyní 
Jedna velká Nostalgie
Osoblaha nemá žádné historické centrum ani kostel, ohyzdnější budovu muzea jsem ještě neviděl a upravené bylo jen to, na co šly evropské dotace. Jinak jsem se v Osoblaze cítil jako někde na Ukrajině (či hůř: v SSSR), podobně na tom je třeba Budišov nad Budišovkou.
Jediný lidský kontakt s místními také nebyl příliš šťastný – omylem jsem otevřel dveře sámošky v době, kdy bylo zavřeno a paní prodavačka nás celkem ostře odpálkovala, byť jsem se hned slušně omluvil.
Ale abych byl fér a nemluvil o obci jen negativně, je třeba říci, že Osoblaha/Hotzenplotz měla před WWII krásné centrum i kostel. Na jejím konci však byla bombardována a většinové německé obyvatelstvo následně odsunuto. To byla pro tento jinak pěkný region katastrofa. Přistěhovalci z vnitrozemí rozvoji příliš nepomohli, navíc necitlivě bourali i opravitelná hodnotná místa a o volební mapě ani nemluvě. Nebýt úzkokolejky, asi bychom si do Osoblahy zacestovali jen prstem po mapě.
Dalším cílem, který jsme si vytyčili, že navštívíme, byl již dříve zmíněný kostel. Výsledek našeho snažení posuďte sami.
A jelikož jsme nenašli kostel, snažili jsme se objevit alespoň kapli.
Pro jedno kvítí (z umělé hmoty) se slunce nerozsvítí.
Ke konci naší štace v obci pak následoval zlatý hřeb dne/gwóźdź dnia. Nedaleko nádraží se už nachází hranice ČR s Polskem, tak jsme se k ní šli podívat.
U polní cesty, jež vede do osady Stara Wieś, jsme hledali nějaký hraniční patník (také se ujišťovali, jestli nás někdo nesleduje, což je však v této periferii málo pravděpodobné) a vynořil se na nás v křoví, takže jsme na pár sekund vstoupili (jednou nohou) do Polska a udělali si symbolické fotky s hraničním patníkem, byl to skvělý pocit.
Cítil jsem se jako na Šumavě na přelomu 40. a 50. let, což je celkem smutné, že nás zavření hranic (byť zčásti pochopitelné) vrací o několik desítek let zpátky, protože mezi státy EU mají být hranice znázorněné právě pouze patníky či sloupy a nikoliv zablokovanými cestami, ploty či nedejbože ostnatými dráty pod proudem. #EUNoBorders
Pak už jsme z Osoblahy co nejrychleji vypadli směrem do Krnova (Karniów; Jägerndorf).
Náměstí 
Radnice 
Kostel Cvilín 
Rozhledna 
Předprostor gymnázia
Město je charakterizováno jako průmyslové, ale jeho historické centrum, všudypřítomná zeleň a nádherné okolí nabízejí příjemný výlet a určitě předčí návštěvníkovi očekávání. Skvělou reklamu Krnovsku udělaly i České dráhy v nejnovějším čísle magazínu ČD pro vás – jejich slova můžeme potvrdit a návštěvu doporučit. Nejvíce se mi líbil dvojdomek secesní budovy spořitelny a radnice, jejíž střecha připomíná vídeňský Stephansdom. Na závěr jsme si vyšlápli na vrch Cvilín, na němž nalezneme pěkné poutní místo (kostel Panny Marie Sedmibolestné a Povýšení svatého Kříže) a také Lichtenštejnovu rozhlednu, jež dnes nese název Cvilín. Potom jsme sešli na nádraží Krnov-Cvilín, kde jsme se rozloučili – Vilém mířil do háje (ve Slezsku, samozřejmě), já na Holomóc a Bedihošť.
Moc děkuji za pěkný výlet, rád jsem poznal severozápadní okraj Tvého kraje! A také mě těšilo, že jsme na chvíli zavítali i do země, kde jsme se poprvé potkali (viz příspěvek snad někdy brzy, pozn. red).
Tak teď už zase já: Podtrženo, sečteno, investovat 49,20 Kč do tohoto výletu se mnohonásobně vyplatilo. Pokud do Osoblahy zavítáš a budeš mít na úzkokolejku větší štěstí, dej nám fotku do komentářů.
