Dlouho jsem přemýšlel, investice do čeho se vyplatí v životě nejvíce. Takový litr vodky je sice v poměru cena-výkon poměrně výhodný, ale, stejně jako funkce sinus, je omezený zdola i shora a v krajních bodech se ne vždy vyplácí. Co třeba něco jiného? Pár šupů za levnou letenku je taky zdá se velmi výhodná koupě, vždyť to vždy přinese spoustu zážitků. Tedy vždy ne, a v tom je ten háček. Po dlouhém přemýšlení jsem dospěl k názoru: „DofE„.
Nápady na slovo piště do komentářů:)
Co, kde, kdy, jak, proč
Rád bych podotkl hned ze startu, že v tomto programu jsme zapojeni všichni tři. Pod onou anglickou zkratkou se v plné kráse ukrývá název Duke of Edinburgh Award, v českém přepisu Cena vévody z Edinburghu. O tom, jak to funguje, si přečtěte na odkaze, výjimečně jdu totiž hned k věci.
Před pěknou řádkou let, když jsem se s Ančou poprvé setkal, mi předala pár odkazů a zmínila se o DofE. O tom, co to je, jsem neměl nejmenší tušení. Barvitě vyprávěla, jak při mezinárodní konferenci v Praze dělala dobrovolnici a uklízela stoly, nebo snad dojídala zbytky po honosné večeři /jedla s ním polévku, pozn. red./, přičemž se neplánovaně setkala s panem vévodou z Edinburghu. Uběhlo doslova pár měsíců a potkali jsme se znovu, na dni Zažij DofE v ostravských industriálních Nových koupelnách. A o dalších pár měsíců jsem se s vervou pustil do plnění. Uběhlo rovných 12 měsíců a na akademické půdě University Karlovy jsem přebíral prestižní ocenění.
Tak jednoduchá byla má cesta. Tak vidíš, že plnění výzvy je opravdu pro všechny, vždyť jsem to zvládl i já.
Postupné krůčky za vítězstvím
Jelikož má škola jako snad jediná v celém kraji (i přes citelnou podporu úřadů) nepodporovala tento projekt, vyhledal jsem si své místní centrum sám. Napsal jsem do First International School of Ostrava, kde mě opravdu mile přijali. Po konzultaci jsem si zvolil cíle pro stříbrnou úroveň a s jinými účastníky (studenty ISO) jsem vytvořil tým pro skupinovou expedici. Domlouvat se vzájemně byla celkem sranda, a jelikož jsem nebyl jejich třídní spolužák, založili skupinu s názvem Vilda a spol. Tak jsme si padli do noty:) Před samotnou expedicí jsme se v centrálním městském parku učili rozdělávat stany, pracovat s plynovými vařiči a hledat v papírové mapě.
Za plnění jsem zaplatil univerzální příspěvek 500 Kč, a to bez ohledu na počet splněných úrovní. Po úvodním srovnání mám jasno. Tato investice se jednoznačně vyplatila.
Czenglish
Abych se nevzdaloval od poslání tohoto blogu, musím uvést minitragikomedii. Když jsem se prvně přiřadil k mému týmu, ještě jsem nevěděl, že všechna komunikace bude probíhat jen a pouze v angličtině kvůli mezinárodní směsce členů.
Čas od času jsem něco napsal česky, čas od času jsem něco napsal nepochopitelně, ale tak jak tak jsme se vždycky domluvili.
Aspoň jsem ze sebe setřásl ostych a aktivně se zdokonaloval v jazyce anglickém
Cvičná expedice
První stříbrnou expedici jsme si vyzkoušeli v ikonickém prostředí Jeseníků. Po dobu třídenního putování,
až na počáteční problémy, kdy někteří čekali na špatném nádraží a pak je musel dovézt mama taxi,
dopadlo všechno nad očekávání dobře. Prošli jsme si krásné údolí podél Bílé Opavy, a přitom jsem zavzpomínal na jednu ze skautských výprav v těchto místech.
Přišel první večer a s ním i potřeba si něco dobrého uvařit. Jeden z našich členů nejen že se připojil o den později, ale přijel do hor s batůžkem a taškou plnou nepraktických boxů s hotovým asijským jídlem. Holt, život je jedna velká a nikdy nekončící škola.
Dalšího dne jsme si našli skvělé místo na spaní v areálu dětských táborů. Bistro hned za rohem, prolézačky megalomanských rozměrů. To vše díky našim působivým kamarádkám, které svou krásou a přesvědčovacími technikami dokázaly vyjednat přespání u jednoho mladého táborového instruktora. Poslední den jsme si trochu pospíšili, abychom stihli vlak z Velkých Losin a dostali se v celkem rozumnou dobu domů.
Ostrá expedice
Z plánovaných Tater jsme nakonec vyrazili taktéž na Slovensko, avšak do Bílých Karpat. Počasí nám fakt přálo, za ty dny jsme stihli hodně ujít. Další den se k nám připojily další expediční nadšenkyně, tak jsme byli kompletní. Po opravdu nesnesitelném horku a následném silném dešti jsme opět rychle díky opakujícímu se pařáku vyschli.
Domluvili jsme si dobré místo na spaní u turistické chaty a trochu jsme zneužili místní restauraci, z nichž jsme vyžebrali nejen vodu, ale i nějakou tu surovinu k vaření, sirky či společenské hry. Prostě taková jednostranně výhodná spolupráce.
Užili jsme si výhled na hvězdnou a plně tmavou oblohu. Udělali jsme si táborák a uvařili něco dobrého. Následující den se nesl opět v duchu putování, kdy jsme opět díky vyjednávacím schopnostem našich děvčat mohli přespat na velmi výhodném místě. Vzpomínám si, že tady v kempu jsem se Verči zmínil o tomto blogu a z povídání byla nadšená, tak jestli korona povolí a budeme moci vyjet opět na expedici, můžu ji krátce vyzpovídat, protože i ona má za sebou spoustu nejen cestovatelských zážitků.
. 
. 
. 
. 
.
Na druhý den ráno jsme se posilnili dobrou snídaní a před odchodem na autobus nám uvařili svařák. Ráno byla fakt zima, tak to fajně bodlo.
Snídaně byla na účet podniku a svařák skvěle nakopl, abychom stihli vlak a vrátili se domů. Koupil jsem jízdenky na Leo express, tak nás to díky členství ve Smile clubu nic nestálo. Tedy Verču ano, jelikož nechala doma ISIC. Ponaučení, doklady nezapomínat. Nevyplácí se to!
Ceremonie a pokračování ve zlatě
Před prosincovými svátky jsme byli „povoláni“ do pražského Karolina. Z rukou britské velvyslankyně a rektora školy jsme si při slavnostní atmosféře převzali ocenění – odznak a certifikát. Vyfotili jsme se ve fotokoutku, poslechli si koncert jedné z dřívějších účastnic (kterou někteří mimo jiné znali z dřívější školy Open gate), a především jsme se fakt dobře najedli. Jestli jste ještě nepřišli na dostatečnou motivaci, proč se do tohoto seberozvojového programu přihlásit, tak jídlo je tím pravým důvodem. Mňam dopiči xD
Jen co jsme byli oceněni, začali jsme plánovat i expedici zlatou. Norsko, Balkán, s takovými návrhy jsme fakt počítali. Ale teď, pokud se výjezd vůbec povede,
nevidím to dále, než za hranice naší republiky, kde je tak jak tak stále co objevovat.
Držte nám tedy palce, ať expedici a zlatou úroveň ve zdraví a vší spokojenosti dokončíme.
Závěr
Ach jo, proč je ten článek tak dlouhý, vždyť to určitě nikdo nedočte do konce. A jestli se někdo takový přece jen našel, tímto mu děkuji za přečtení, snad jsem aspoň trochu navnadil na zapojení se do DofE.
Ta počáteční investice se fakt vyplatí, nejenom množstvím společných a hezkých zážitků, ale i prestižním oceněním, na které slyší zahraniční školy i významní zaměstnavatelé.