Na začátku prázdnin 2018 jsme s Vilémem vyrazili na dobrovolnický projekt u českoněmeckých hranic na kole. Byla to dřina, ale zase máme spoustu zážitků, o kterých píšu níže. Pokud by jsi i ty měl zájem se heuhoj campu zúčastnit, tady je odkaz: https://www.facebook.com/HeuHoj/
Teď už ale k samotné akci a malému uvědomění si.
Konečně jsem pochopila, že se nemusím hnát na druhý konec světa, abych měla nepopsatelné zážitky, ale někdy stačí vzít kolo, batoh, nějakého blázna, kterého máte zrovna při ruce a vyrazit. Dobrodružství čeká kdekoliv a nemusíte mít ani peníze, ani luxusní vybavení, stačí chtít.
Cesta tam
Adolfov, Krásný Les, Petrovice, Fojtovice, Cínovec, Altenberg, Bieletal, Bärenstein, Větrov, Děčínský Sněžník. Všechny tyto místa a s němi i kopce, které tam vedou, mám navždy zapsané ve svých stehnech a zadku.
Když se vám rozesype skvělý plán na první týden prázdnin a vy máte najednou volno a to bych nebyla já, abych zůstala doma. Našla jsem si svého blázna, sbalili své 20kg krosny, vzali kola a vyrazili na heuhoj camp.
Ani jsme se nerozjeli a už na nás čekal kopec na Děčínský Sněžník, kdo nejel, nezažil, my jsme si ještě naložili zátěž na záda, však se nám pak pojede lépe z kopce 😀. Hahaha, márná snaha, z kopce se nejelo, nýbrž na Větrov, kde padla nám už tehdy věrně známá věta. Snadno na dno. Přespali jsme v divočině, i když ani to neproběhlo bez potíží. Ono se celý den těšíte na nudle s parmazánem, pro někoho to byla jediná motivace, ale ejhle, vy zapomenete ešus doma při přebalování, takže vše je zdárně uvařeno na Rio Mare mističce.
Děčín 
Krušné Hory
Práce, ale i zábava
Následující den se dostáváme úspěšně už na workcamp, kde nás již očekávají s hráběmi v ruce. Jdeme do boje s alergií a větrem, snažíme se dělat kupy. Skvělá večeře a konečně vytoužený spánek na normální matraci. Pár dnů později se z německé strany přesouváme k nám na tu českou. Zase do kopce. Ještě si vyjedeme do Drážďan, nějakých 140 km za dva dny.
Konečně matrace 
Cestou zpátky 
Sousedská slavnost na Cínovci